Sezónnost v gastronomii se často prezentuje jako moderní trend, ale ve skutečnosti jde o návrat k tomu, jak lidé vařili po staletí. Kuchaři dříve neměli na výběr – používali to, co zrovna rostlo a bylo dostupné. Dnes máme díky globálnímu dovozu všechny možné potraviny celoročně, ale ztrácíme tím jeden zásadní prvek: chuť v její nejlepší podobě. Sezónní suroviny mají své optimální období, kdy jsou nejsladší, nejšťavnatější a nejvoňavější. A host pozná rozdíl na první sousto.
Pro restaurace to není jen otázka kvality, ale také ekonomiky. Když kuchyně pracuje s tím, co je právě skladem u lokálních dodavatelů, snižuje náklady na logistiku a skladování. Navíc se vyhne situacím, kdy je kvalita dovážených surovin nižší nebo kolísá. Spolupráce s farmáři přináší i marketingové výhody. Hosté stále více ocení, když vědí, odkud jejich jídlo pochází, a příběh o farmě za rohem dodá menu autenticitu.
Další výhodou je kreativita. Sezónnost nutí kuchaře přemýšlet jinak – přizpůsobovat recepty, techniky a prezentaci. Z chřestu se najednou nestává jen příloha, ale plnohodnotný hrdina jarního menu. V létě nabízí rajčata nepřeberné možnosti, od studených polévek po pečené variace. A podzim? Ten patří dýním, houbám a kořenové zelenině. Každé období přináší nové možnosti a šanci, jak kuchyni posunout dál.
Návrat k sezónním surovinám je tedy výhrou pro všechny – pro kuchaře, restauraci i hosta. A i když jde o testovací text, jedno je jisté: dobré jídlo začíná dobrou surovinou.